Křeček džungárský- moje malá Michalka

Je až s podivem, kolik růz­ných osobností se může skrývat v tak malém zvířát­ku. Někteří tito hlodavci jsou vůči lidem velmi důvě­řiví, jiní jsou raději sami. Žádný křeček však nemá rád, když se ho někdo neustále dotýká nebo ho dokonce nosí. Jako „od­škodnění" však svému ošetřovateli umožní dobře nahlédnout do svého rozmanitého chování. Někteří křečci jsou vzhůru již tak brzy, že je můžete pozorovat v „lidsky snesitel­ném" čase, u jiných křečků bývají důkazem jejich nočních aktivit pouze přestavby v kleci. Avšak i díky tomu je chov křečků tak zajímavý - ani jedno zvíře není podobné druhému a každé má své zvláštnosti - a tak je musíme mít také rádi.

Ve velkém výběhu mohou křečci prokazovat téměř všechny druhy chování jako jejich volně žijící kolegové.

> „Křečkovat" znamená
chovat se jako křeček, tedy
vytvářet si zásoby

> Hrabání je jednou z nej­
oblíbenějších činností
křečků. Pomocí svých
hbitých předních tlapek si
křečci budují podzemní
stavby, kde mohou v bez­
pečí a v teple strávit stude­
nou zimu. l při chovu křeč­
ka jako domácího zvířete je
třeba mít tuto přirozenou
potřebu hrabat na zřeteli.